Introvertka a hledání práce

Hledám práci. A víte co, přijde mi, že ji hledám už od začátku mé rané dospělosti. I když počkat, já jsem pořád ještě dítě, uvnitř rozhodně. A tohle, tohle psaní, ťukání do klávesnice je teď mojí terapií. Práci jsem nenašla a psychoterapeuta zatím také ne. Zatím. Pátrám po poslání. Introvertka byla dnes na pracovním pohovoru, tento týden již druhém. Raz, dva, tři. Stejná story, stejné fráze. Jsem připravena, jedná se o jakousi sociální hru. Dokážu předvídat, jaká otázka bude následovat. Dokážu předvídat, jakou odpověď chtějí slyšet. Je to jako raz, dva, tři. Víte, já jsem vážně introvert a občas se mi zdá, že jsem jako uvnitř labyrintu. Moje vnitřní já se sklouzává po spirále introverze a v cyklech mi do mozku vysílá signály jako: „uteč, uteč tahle tvoje hra na společenskou pohodářku tě zničí.". Troufám si říct, že jsem dobrou herečkou. Ale v labyrintu světa a ráji srdce.

.