Musím se vám k něčemu přiznat, za nedlouho oslavím
čtvrtstoletí a jaksi jsem ještě pořádně nepřišla na to, čím chci být, až budu
velká. Nutno dodat, že nějakou záhadnou silou, nejspíš pomocí nějakých
nadpřirozených vibrací mi vesmír vnukl do hlavy myšlenku, že profese, které
zasvětíte svůj život představuje jakési poslání.
Úlohu, kterou máte v tomto životě.
Jo, dobře zní to hodně ezo, ale nutní mě to zamýšlet se nad tím jak to vlastně
kolem a kolem chodí. Poslední tři roky
mého života jsem se obklopovala velice ambiciózními lidmi, kteří mířili všude,
jen ne nízko. Budoucí žurnalista, architektka, právník se sofistikovanou
vyřídilkou, budoucí konzultant, obchodník s nejvybranějšími víny z rodinné
vinice, medici, hr specialistka a tak dále a tak dále. A já. Člověk, co neví,
co chce. Po dlouhodobějším vztahu s jedním z výše uvedených, panem ambiciózním
se moje nevědomost ohledně mého účelu v životě drasticky prohlubovala. Vídáte
tolik ctižádostivých lidí, kteří většinou mají svůj život podrobně naplánován,
narýsován na tzv. goals, které představují jejich plán práce, žebříček po
kterém postupně dolezou ke svým osobním metám. Když dolezou, až navrchol, často
nad něj přibyde další a další stupínek. A takhle vesele jedeme dál, dokud to
naše tělo, mysl a nejbližší okolí vydrží. Ano, upřímně přiznávám, že to těmto
lidem v téhle moji životní etapě závidím. Nutí mě se ale ptát, zdali
většina těchto lidí je skutečně přesvědčená, že svůj čas a drive investují do
jejich skutečného životního údělu? Dobře, spousta lidí, může veškerý čas a
energii dávat do aktivit, které zrovna tady a v tuto dobu pro ně
představují naplnění a seberealizaci.
Jsou i nejsou si vědomi možnosti, že za půl roku je může zajímat a dělat
šťastnými třeba úplně něco jiného. Lze se na tento postup dívat jako na životní
cestu. To je přirozené. Ze spousty lidí
v okolí mám ale pocit, že skočili po hlavě do oborů, aniž by přesně
předtím věděli, co určitá profese obnáší. Jo, human resources, PR, novinář, to
zní přece světově a parádně. Vzali na sebe roli, dělají a zajímají se o věci, o
které se předpokládá, že se v určité branži zajímat budete. Hrají svojí
roli, na okolí i na sebe. Jo, možná by to i pro mě, věčně nerozhodnou bylo
lehčí, začít hrát roli. Víte, já jsem byla proaktivní, udělala jsem si test
profesních předpokladů. Vyšly mi profese jako teoretik divadla, hudebník,
charakterní herec. Ráda bych se v budoucnu nějak uživila. O divadle nic
nevím a zpívám falešně. Nakonec mi nezbude nic jiného než hrát tu svoji velkou
životní roli.
No comments:
Post a Comment